Impulzivní je příliš slabé slovo pro popis Darly, bohužel, jinak to nejde. Celá je založená na jakémsi klidně chaotickém principu naprostého všeznalství a nic netušícího ducha. Je sice velmi chytrá a inteligentní žena, ovšem neumí zcela využívat kapacitu a funkce svého mozku tak, jak by si jeden přál, proto mnohdy vychází jako ta hloupá a poněkud slabší článek v otázce intelektu. Není tomu tak, jenom se naučila používat intuici místo rozumu, a co především, hrubou sílu. Je to horká hlava a lecco ji rychle vytočí, dostane na nohy, navíc má pocit, jako by jí všichni chtěli ukřivdit a možná je malinko přecitlivělá v některých záležitostech. Pokud ale nebudete přilévat olej do ohně, je vlastně vcelku klidná osůbka. Hledí si pěkně svého, nezasahuje příliš do života ostatních a očekává, že oni budou dělat to stejné. Vskutku má raději, když jí lidé nechají prostor, neumí se totiž příliš emocionálně projevovat, a tak může v jistých momentech působit jako solný sloup – mimo to je ale spíš slonem v porcelánu, neví, co a kdy říct, mnohdy nenalézá správná slova, především v ty správné okamžiky. Naopak v nevhodný čas řekne tu nejdokonalejší hloupost, která se zcela a naprosto nehodí v dané situaci. Nejspíš to bude tou emocionální otupělostí, nezakládá si na lítosti a podobných, hledí na praktické stránky věci a raději by se posunula s problémem, než nad něčím vzlykala. Netuší, co se děje uvnitř ostatních a proč se chovají tak, jak se chovají, ona sama v sobě má ale velký zmatek, veškeré pocity potlačuje, jelikož netuší, co s nimi dělat, a nakonec to vše vyústí v citlivost, které si sama ani není vědoma a kterou přehlíží. Má totiž pocit, že musí být naprosto dokonalá, silná a nezávislá na nikom a ničem, kdyby mohla, přestala by i dýchat, kdyby se náhodou jednou vzduch rozhodl, že přestane plnit svou funkci.
Darla se v Kingsbridge už narodila, její rodina lovců se sem přestěhovala už před několika generacemi. Byla prvním dítkem do rodiny a její dětství si můžete představit jako v každé standardní lovecké rodině – spousta kovu, ostří a věcí, které by se rozhodně neměly přibližovat k dítěti v rukou dítěte. S nožem už téměř uměla krájet končetiny mouchám v době, kdy si poprvé sedala na nočník. Dobrá, možná to zase tak standardní výchova nebyla. Její rodiče byli velmi ambiciózní a také se od ní emocionálně distancovali za cílem dostat z ní to nejlepší i ve věku, kdy sotva dokázala správně vyslovit své jméno. Nebezpečné? Ano. Taky si nejednou nepěkně ublížila a pár jizev má i z dob, které si její mozek ještě zcela nepamatuje. Své okolí však naštěstí nikdy nijak zásadně neohrozila. Když už však přišla do toho věku, kdy se lovci začínali opravdu cvičit, byla napřed. Rychle se učila a nedělalo jí problém nic, co zahrnovalo ostří nožů, dýk, či vlastně čehokoli, co bylo smrtelné. S kuchyňským nožem už jí to bohužel tak dobře nejde. Odmala byla tedy slibnou lovkyní a rodiče na ni měli vysoké nároky, které hodlala splnit do nejmenšího detailu.
Jednoho krásného dne se jí narodila malá sestřička – její výchova už byla naprosto jiná. Hýčkali si ji a chovali se k ní jako k princezně, bylo to samé ťuťuňuňu a Darla mezitím mohla možná tak házet nože do zdi. Nikdy moc nepochopila, proč se k nim chovají tak odlišně, nejspíš ani nikdy nepochopí. Její sestra, Marion, vyrůstala kdekoli, jen ne po jejím boku, šťastné dítko plné života. Nebyla tolik ponurá jako Darla a každý s ní byl rád v místnosti. Nikdy spolu příliš nemluvily, ani když Marion trochu povyrostla. To už totiž Darla byla v podstatě dospělá a trávila čas spíše běháním po městě a lovením než hlídáním nějakého špunta. To vše se změnilo, když jejich rodiče zemřeli na jedné z akcí mimo město. Ne nadarmo se říká, že se Kingsbridge neopouští. Darla a Marion si zůstaly samy a musely to nějak přežít – a vlastně proč ne. Darla své rodiče zase tolik neoplakala, nejspíš jí ani moc nedocházelo, že se opravdu nevrátí, zato Marion brečela za dost za obě dohromady. Darla po svých rodičích převzala tělocvičnu, v níž cvičili mimo jiné i bojová umění ostatní lovci. Věnovala spoustu času a Marion nechala…no, Marion. Po spoustě vyhrocených večerech a jakémsi sebeuvědomění se však její vztah se sestrou zlepšil, začala si jí více všímat a dá se říct, že si to malé štístko oblíbila – jak by ne, bylo to vskutku zázračné dítě. Bylo.
Marion nikdy nebyla trénovaná jako lovkyně a práce, kterou sestra vykonávala mimo řízení tělocvičny, ji více než zajímala. Nejednou Darlu žadonila, aby ji vzala s sebou nebo jí třeba jen ukázala, jak a co se dělá, ovšem ta pokaždé odmítla. Ráda by řekla, že tím chránila ji, ale ve skutečnosti se jen bála, že by ji Marion i v tomto ohledu předčila. Mladší sestřička ji přeci jen uposlechla, ale ani to ji neuchránilo od hrozné nehody, která se stala při slavnostech v docích. Jeden z fu psů se vymkl kontrole, co se s ním stalo, Darla netušila, až později zjistila, že jeho žena zemřela, vraha nejspíš dosud nedopadli, avšak tehdy se jedním stal i on. Při svém výbuchu vzteku a emocí ohněm sežehl stánek s cukrovou vatou a s ním i Marion, která u něj zrovna stála a pár dalších dětí. Některé přežily, jiné podlehly následkům popálenin, ovšem Marion – byla ztracena.
S tím se rozpadl Darlin život, místo toho, aby si uvědomila, že je pryč, že jsou rodiče pryč a že je vlastně sama, vsugerovala si jen to, že je sama a musí plnit své povinnosti, pokračovat v odkaze rodiny. Na emoce není v jejím životě místo.
- Poslední slova její sestry nebyla nijak srdcervoucí, bylo to prosté „postarej se o Princeznu Clementinku,“ a tak Darla zůstala sama s fretkou Clementinkou a i po letech netuší, co se s takovým zvířetem vlastně dělá.
- Chová hlubokou zášť vůči fu psům a Jadeitové růži, sama si ani neuvědomuje důvod, ač je poměrně jasný.
Žádné komentáře:
Okomentovat