AN URBAN FANTASY TRPG
panta_rhei.txt
– □ x

„Nikdo nevstoupí dvakrát do téže řeky, neb nejde o tutéž řeku a o téhož člověka.“

Aneb jak říkají zdejší – nikdo nevstoupí dvakrát do Kingsbridge. Alespoň ne s tímtéž pohledem.
REÁLIE
PRAVIDLA
REGISTRACE
POSTAVY
FÓRUM
CHAT
Panta Rhei

čtvrtek 14. července 2022

Dylan Hawksley

Dylan Hawksley
tammy
12. 4. 1996
vlkodlak
barman
I believe in annoyed at first sight
POVAHA
povaha

Dylan má vícero stránek, které ostatním neukazuje hned na první dobrou. Poznat ho více do hloubky a pochopit, jak vlastně smýšlí, zabere poněkud více času, než by si někteří přáli. Nepatří mezi otevřené osoby, které o sobě všechno vyslepičí každému, kdo se na ně hezky usměje. Je uzavřený a má rád své soukromí. Nezatáhne si do života jen tak někoho a získat si jeho důvěru není ani zdaleka jednoduchý proces. To ovšem neznamená, že je introvert, co se ze sebe bojí vydat hlásku, když má někoho oslovit. Ba naopak. Má zdravé sebevědomí a umění řeči mu taky nechybí, zejména v sarkastické a rýpavé sféře. Rád si ostatní dobírá, pokud mu k tomu dají možnost a popichování by se klidně mohlo stát jeho druhým jménem. Když vynecháme jeho uzavřenost vůči sdělování jakýchkoliv informací o sobě, či sdílení svých pocitů, můžeme říct, že je komunikativní. Jakožto barman by ani zamlklý být nemohl, to by bylo poněkud nepraktické. S jeho profesí se váže i to, že je dobrým posluchačem, ovšem nějaká lítostivá slova nebo slova útěchy, od něj nikdo nemůže očekávat. Problémy ostatních si vyslechne, ale v závěru dá dané osobě spíš radu, aby se přestala litovat a začala něco dělat s věcmi, se kterými je nespokojená. To je totiž jeho pohled na věc i v osobních záležitostech. Pokud se mu do cesty postaví nějaký problém, snaží se ho vyřešit co nejrychleji, aby se ním nemusel dlouho zabývat. Bohužel jsou jeho řešení často až příliš radikální, zejména co se týče problémů s ostatními. Nedělá mu žádný problém od sebe ostatní odříznout nebo odstrčit, protože mu to připadá jako mnohem jednodušší řešení, než se s někým posadit a probrat problém jako rozumní lidé. V tomto ohledu je krapet nevyspělý a je nutné podotknout, že i paličatý. Špatně snáší, když není po jeho a většinou musí mít za každou cenu pravdu, i když to tak není. Pokud se však někomu podaří prokousat přes všechny tyto vrstvy, objeví i vřelejší stránku jeho povahy. Jakmile mu totiž na někom začne záležet, na svět vykoukne jeho loajálnost s věrností, kterou ještě navyšuje lykantropie. Nikdy by nedovolil, aby někdo, kdo je mu blízký, přišel k úhoně, ale bohužel si pod sebou často sám podřezává větev svým chováním. Jeho tendence se uzavírat spojená s postojem, že si všechno musí vyřešit sám, od něj spoustu lidí často odežene, i když vědí, že není jen sarkastickým drzounem, který se tváří, že mu na ničem nezáleží. Je zkrátka těžké s ním někdy vydržet nebo skousnout jeho náladovost. S těmito všemi vlastnostmi se také pojí jistá bojovnost a silná vůle. Když řekne, že něco udělá, nezůstane to jen u slov a skutečně svůj slib uskuteční. Nikdy nehledá žádné výmluvy, ale totéž očekává i od ostatních, a tak není jistě těžké uhodnout, s jakým typem lidí nevychází.

HISTORIE
historie

Dylan nepochází z nikterak neobyčejné rodiny, ba naopak. Narodil se mladé ženě, která to krapet přehnala se zábavou v baru a on byl pouhým následkem. Štěstím, částečně i neštěstím, bylo, že její úlet byl s jejím nejlepším kamarádem, a tak měl Dylan šanci žít s oběma svými rodiči, kteří se i přes hromadu komplikací dali nakonec dohromady. Sice to nebyl žádný harmonický vztah plný romantických gest, ale jako malému dítěti mu to stejně bylo jedno. Zajímalo ho jen hraní a dovádění venku, ne problémy jeho rodičů, kteří spolu víceméně zůstávali jen kvůli němu a také jeho mladší sestře, která přišla na svět jen rok po něm. Zda má vůbec stejného otce, neví, ale raději se po tom nikdy nepídil a bral Scarlett jako svou plnohodnotnou (a velice otravnou) sestru. Čím starší byl, tím více vnímal problémy, které mezi sebou měli jeho rodiče. Domem, ve kterém žili, se neustále linuly hádky a nenávistná slova. Zpočátku z toho byl zdrcený, jelikož na něj v jistém věku začalo padat uvědomění, že žije v ubohé lži. Když byl mladší, stačilo mu jako vysvětlení noční absence jeho mámy, že je v práci, ale časem pochopil, že nejspíš tráví čas s kýmkoliv jiným, než s jeho tátem, ke kterému měl odjakživa blíže, protože měl alespoň nějakou snahu o to být dobrým rodičem, na rozdíl od jeho matky. Nicméně, právě situace jeho rodiny a způsob života, kterým žili, v něm zakořenili nedůvěru v ostatní a jistou obezřetnost vůči tomu, koho si pouští k tělu. Slíbil si, že nikdy neskončí jako jeho rodiče, což se mu nemůže stát, když si k sobě nikoho nepustí. Jediná osoba, ke které míval dost blízko, byla právě jeho sestra, vůči které cítil ochranářskou povinnost. Měl sice i pár přátel, se kterými trávil volný čas, ale nikdy si je nepustil více k tělu.

Co s týče jeho pubertálního dospívání, bylo docela krušné. Studiu se vzorně nevěnoval, raději chodil za školu a nedělal nic slušného. Jeho rodičům byly jeho studijní výsledky ukradené a víceméně ho nechávali růst jako dříví v lese. Otec mu sice občas dal pár výchovných lekcí, ale stejně nikdy nepomohly, a tak to s ním nakonec vzdal. Dál se flákal, školou procházel s odřenýma ušima, a když ji nějakým zázrakem dodělal, začal pracovat na plný úvazek v baru, kde předtím dělal brigádně. Tím začalo období, ve kterém se začal scházet s pochybnými existencemi. Namočil se do pár nehezkých věcí, ale měl to štěstí, že se mu z nich pokaždé podařilo nějak vyklouznout bez větších úhon. Měl pár známých, se kterými trávil svůj volný čas a pořád udržoval kontakt i se svou sestrou. Doma už nežil, bydlel tak různě u těch, kteří ho zrovna nechali u sebe, a když si našetřil větší obnos peněz, postavil už se kompletně na vlastní nohy a nastěhoval se do vlastního podnájmu. To mu bylo devatenáct a jelikož už byla plnoletá i jeho mladší sestra, nastěhovala se k němu. Stejně jako on nechtěla žít s jejich rodiči, kteří se stejně po jejich osamostatnění oddělili. O jeho matce dodnes neví vůbec nic, protože ji od svých osmnácti ani jednou neviděl a co se jeho otce týče, sem tam se s ním potkal, ale že by jejich vztah byl bůhvíjak vřelý, se také tvrdit nedá.

Několik let žil společně se sestrou a jejich život začal směřovat o něco lepším směrem, než doposud. O Scarlett se staral, i když už to dávno nepotřebovala a dokázala se o sebe postarat sama. Nechtěl však, aby dopadla jako on. Byla vůči svému okolí o něco vřelejší než on, a tak chtěl, aby to tak zůstalo. A to se taky dělo, ale jak už to tak bývá, nic není růžové věčně. V jeho dvaadvaceti nastala v jeho životě rapidní změna. Byl pokousán lykantropem, konkrétněji vlkodlakem. Stalo se to, když v práci musel zakročit do barové šarvátky, během čehož ho jeden ze zúčastněných kousnul. V ten moment ho samozřejmě nenapadlo, že by kousnutí mohlo být něčím speciální, ale brzy zjistil, že bylo. Začal si všímat spousty změn, jako vylepšených smyslů. Zprvu tomu nedával příliš velkou váhu, ale jelikož se proměnám samozřejmě vyhnout nemohl, nakonec pochopil, co se s ním děje. Proměny a sebeovládání pro něj byly extrémně náročné, sám sebe neodkázal kontrolovat. Dojem, že je nebezpečný vůči svému okolí si vůbec nemusel domýšlet, a tak dospěl k jedinému možnému rozhodnutí- musel odejít od Scarlett. Kdyby jí ublížil, nedokázal by se sebou žít, a tak prostě odešel. Jen jí nechal vzkaz, že už se nevrátí, nekonkretizoval proč. Vlastně před ní celou situaci nějakým zázrakem utajil, protože věděl, že by mu nedovolila se jen tak sbalit a odejít. A ačkoliv to pro něj nebylo nic jednoduchého, udělal to. Prostě opustil svůj starý život, zanechal za sebou všechny a všechno, co měl a začal se soustředit na to, jak žít nový život, což nebylo nic jednoduchého, ale nakonec to zvládnul. Časem začal zvládat proměny a postupně začal chápat i nově získané schopnosti. A tak se sám stal vlkem samotářem, protože se nikdy nikde nezdržel natolik dlouho, aby se mohl stát členem smečky. Ten pud v sobě sice zakořeněný měl, ale snaha o to, aby ho nikdy jeho sestra nenašla, byla o něco silnější. Když se dozvěděl o Kingsbridge, nezaváhal a vydal se tam. A tak se pro něj před pouhými dvěma měsíci stalo novým útočištěm.

DODATKY
dodatky

- Mimo barmanství patří mezi jeho koníčky také box, kterému se poctivě věnuje už několik let. Sport všeobecně se řadí mezi jeho oblíbené aktivity, zejména horská turistika, protože atmosféra lesů mu dodává pocit klidu.

- Také má rád výšky a často vyhledává vysoká místa, ze kterých má rozhled. Na střechách či vrcholcích hor dokáže strávit klidně hodiny.

- K jeho zlozvykům patří záliba v kouření a jakožto barman nepohrdne ani dobrým alkoholem, ze kterého samozřejmě umí umíchat kdeco.

- Díky tomu s kým se stýkal v období puberty, dokáže provést i pár nelegálních činností bez povšimnutí, jako je otevření zámku či krádež auta.

FC - DANIEL ILLESCAS
gallery

Žádné komentáře:

Okomentovat