Na první, druhý a pravděpodobně i každý další pohled je Asuga tím chladnějším, uzavřenějším typem člověka, který rozhodně nepobíhá po okolí, aby se kamarádíčkoval s každým, koho potká. Vlastně tím většinou jen něco směřuje, pokud se rozhodne vyhledat společnost, přičemž se málokdy jedná o ukojení nějaké její sociální potřeby. Je velice soběstačná a jeden by mohl říct, že dlouhodobé soužití s ní by ani nebylo možné, protože by druhou osobu dost možná sežrala za narušování jejího osobního prostoru a za porušování dalších jejích zvyklostí. Alternativně by se ji pokusil sežrat ten druhý člověk, ona by mu vysvětlila, že to teda jako ne, a měla by o spolubydlu méně. Život po jejím boku tedy není zrovna harmonický.
K tomu existuje hned několik důvodů: jak již bylo řečeno, Asuga si více než čehokoli váží svého osobního prostoru. Ať už se to týče doteků nebo otázek na její osobu, v obou případech člověk většinou narazí na nezbořitelnou zeď, která jasně chrání její hranice. Žádné objímání, žádné letmé doteky rukou. Žádné přímé otázky, žádné: „jaký jsi měla život?“, nic z toho… Pokud sama nechce. Respektive: pokud z toho něco nezíská. Jakkoli samu sebe Asuga chrání, a to jakýmkoli způsobem, ve výsledku vnímá všechno, včetně svého těla, své minulosti, tajemství a nejrůznějších zákoutí její osobnosti jako pouhé nástroje, kterými dokáže získat cokoli, co si zamane.
Dalším důvodem je její pečlivost, která dokáže nabírat až malicherně velkých rozměrů. A tahle pečlivost se dotýká všeho, od úklidu, po přesné natočení dekorace. Nemluvě o tom, že Asuga není schopná dělat něco polovičatě nebo to nedotáhnout do konce – ne, když už něco začala, musí to být perfektní od začátku až do samotného finiše, bez ohledu na to, kolik času nebo energie jí to bude stát. A pokud ji v tom někdo vyruší, nebo naruší cokoli v jejím prostředí, je zle. Ne, že by hned povolila uzdu své agresi, daný člověk by se však stal terčem její nedůtklivosti, hlavně v té pasivní rovině: ať už se jedná o zničující pohledy, drobné naschvály a podobné záležitosti jako dělané na petty TikTok. V tom je Asuga přebornice.
Ovšem, aby bylo jasno, nějaké jízlivé myšlenky u ní nejsou raritou ani v dobré náladě. Vlastně k ní patří pořád, protože je z takových 99 % mrcha, zatímco to jedno zbývající procento je cosi neidentifikovatelného, co považuje za své slabosti. Spadá tam třeba empatie, soucit a laskavost. I ty samozřejmě ale mohou posloužit nějakému jejímu vyššímu cíli, takže v podstatě i to, jakým způsobem vnímá tyto vlastnosti, je relativní a čistě v závislosti na situaci.
Dá se však všeobecně říct, že Asuga není zrovna hrr do soucítění s ostatními lidmi, ač se tak může tvářit. V tom je totiž taky skutečně dobrá: tvářit se tak, aby ji lidi měli rádi. I když si udržuje odstup, jak bylo popsáno v předchozích odstavcích, dokáže to uhrát tak, že si člověk řekne: „Jo, to je jen tím, že je introvertka.“ A víc si o tom nemyslí, protože je jednoduše nenechá si o tom myslet víc. Proč by hned odhalovala, že má srdce v tom lepším případě z kamene, v tom horším zcela černé a prohnilé, že je div, že si ještě neprožralo cestu ven z jejího těla? Ne, ne, to se nedělá. Nejdřív se musí tvářit jako skvělá kamarádka, než tím srdcem pozře někoho jiného, to dá rozum.
A čeho chce tedy dosáhnout? To je dobrá otázka… Na to, že nemá většinu času jakkoli vytyčený cíl, je vlastně docela ambiciózní. Většinu času se jedná o jakýsi sebeochranný mechanismus, dalo by se říct, kdy jediná cesta k ochraně sebe samotné, alespoň pro ni, vede skrz zničení všech ostatních. Možná si v tom dokonce až libuje (což zřejmě není vzhledem k tomu, že se její tělo stalo útočištěm pro kitsune, zrovna překvapivé). Takže jakýsi její abstraktní cíl je vlastně velice prostý: rozsévat chaos kdekoli, kde může. Je to ten typ člověka, který si omotává ostatní kolem prstu, jen aby je v další chvíli mohl využít, aby jim mohl bodnout ránu do zad, vycucat z nich všechno, co může. A nakonec? Nakonec odchází bez pocitu viny, bez jediné myšlenky, jestli to z ní neudělalo špatného člověka. Udělala to už totiž tolikrát, že své svědomí dokázala poměrně úspěšně utlumit. Kdysi by mu možná i naslouchala, ne vždy byla přeci jen takto zkažená… ale ty doby jsou dávno pryč.
Nebo možná ne tak docela. Asuga si o sobě s oblibou myslí spoustu věcí: kromě toho, že v sobě udusila hlas svého svědomí, tak má třeba skutečně ráda myšlenku, že drží svoje emoce pod kontrolou, nebo dokonce že není schopna lásky. Jak je nejspíše zjevné, ani jedna z těchto domněnek není pravdivá, ona ale dělá všechno proto, aby o tom přesvědčila nejen ostatní, ale i sebe. A popravdě? Daří se jí to. Dokáže si najít nejrůznější skulinky a důvody, kterými by si ospravedlnila i ty nejnechutnější činy. A její emoce? Ano, může se tvářit nepřístupně, jen občasně se jí po tváři mihne úsměv (ať už upřímný nebo falešný) či jiný náznak jakéhokoli jiného pocitu či nálady, ale uvnitř se nejedná o vyrovnaného člověka. Vlastně měla vždy poněkud bipolární tendence, na kterých se obzvláště ze začátku jejich spojení kitsune pásla, jak to jen šlo a stále jde. A co se týče jiných prožitků, snaží se je kontrolovat tak, jak to jen lze: nedávat najevo překvapení, strach či jiné slabosti, neukazovat, co má ráda a další obyčejné lidské sentimenty – samozřejmě pokud by jí to ve výsledku nebylo ku prospěchu. Vzhledem k tomu, jak dlouho po světě již chodí, je však schopná zamaskovat širokou škálu svých emocí v mrknutí oka. Ale jak již bylo řečeno, jakkoli klidná se může zdát na povrchu, pravda je někde docela jinde. Asuga je neustále v pohybu, tělem, myslí a emocemi. Klid, harmonie ducha a těla, to jsou v jejím slovníku sprostá slova.
A co se lásky týče? Té se Asuga straní, jako by se jí štítila, ať už na ni narazí v jakékoli formě. Nedělá si přátele, pokud je nemá v plánu využít tím či oním způsobem, nehledá si partnera, pakliže nejde o známost na jednu noc. Nejenže je aromantická, tedy z povahy věci ani nevyhledává nějaké spojení s jinou osobou na život a na smrt, ale také do hry vstupují další faktory, právě ty zmíněné dříve, o kterých si ráda myslí, že si je dokázala podmanit: svědomí a emoce. A mimo to také její vlastní pud sebezáchovy. V minulosti milovala a… nedopadlo to zrovna slavně. Ani jednou. A v nějakou chvíli se pro ni stalo prostě jednodušším od sebe odhánět kohokoli, kdo by se byť jen pokusil usilovat o její srdce – nebo spíše kohokoli, ke komu by mohla ona začít něco cítit. Zlomit někomu srdce, ne, to jí nikdy problém nedělalo. Ale zlomit přitom srdce sobě, zatímco sleduje, jak ničí jediného člověka, na kterém by jí skutečně mohlo záležet? Toho se mnohem radši ušetří.
Ve výsledku mnohem radši opovrhuje každým, kým jen může. Je to jednodušší a bezpečnější, navíc – neříkejte mi, že si nebude schopna najít jakýkoli důvod, proč k někomu nevyslat přezíravý pohled, ať už se jedná o otázku vzhledu, povahy člověka či čehokoli jiného. Existuje jistý úzký a specifický seznam vlastností, kterých si Asuga váží, a je velice těžké na ni udělat opravdu dobrý dojem, kterým by si u ní člověk získal naprosté sympatie – ne snad, že by se někdo snažil. A s tím, kolik životů už prožila, kolika věcem se naučila, s tím, co všechno zná a vlastní – ano, pokuste se jí imponovat. Uvidíme, jak rychle narazíte na nezbořitelnou zeď.
Asuga se narodila roku 1472 do neklidného období Japonské historie, a to v průběhu války Ónin, která měla dospět ke konci až o necelých šest let později. Její matka byla prostá dcera zemědělce v Kjótu, v državách klanu Hosokawa, a otec nějaký voják, těžko už říct, z jaké strany vůbec pocházel, důležité však je, že se na výchově dcery nikterak nepodílel – kdoví, třeba zemřel hned při dalším konfliktu po dokonání svého ohavného činu na Asuzině matce, nebo z války vyšel jako zmrzačený pěšák. Tak jako tak, život se s Asugou nemazlil od brzkého věku. Válka skončila vypálením držav Hosokawů v Kjótu. Při úprku z ohnivých spárů přišla o matku, pročež se malé siroty ujala rodina Natsumezaka. Dívku adoptovali, čímž měla začít šťastnější kapitola jejího života.
Asuga byla rodinou Natsumezaka vychovávána jako vlastní. Stala se starší sestrou o čtyři roky mladší Midori, s níž se stala brzy nerozlučnou dvojicí. Přestože byl její dětský duch otřesen obrazy války, stala se z ní příkladná dcera ne zrovna nízko postavené rodiny. Prokázala nemalý intelekt, díky čemuž se jí dostalo takového vzdělání, kterého mohla žena v této době dostat. Nepokoje však v Japonsku neustávaly a její život i nadále pociťoval důsledky nedávné války, současnou politickou situaci a intriky kolem šóguna. Čím starší byla, tím více se orientovala v těchto hrátkách velkých pánů, napříč nelibosti jejího nevlastního otce, kterého si Asuga sice velice vážila pro vše, co pro ni udělal, ale ani vděk jí nezabránil pokusit se více angažovat, což se jí mělo stát osudným.
Její touha znát, vědět a kontrolovat situaci, vedla Asugu pochybnými cestami japonské šlechty, z níž se ji její rodina opakovaně snažila stáhnout. Ji však nebylo možné zastavit už jen jako pouhého člověka. Hledala si konexe, využívala své krásy a svého učení dokonalé díky, aby získávala informace. Postupně dokonce i její otec povolil, zjišťuje v jejích schopnostech příležitost polepšit si. A tak se s Asugou vydali na tuze nebezpečnou cestu za mocí.
Málokdo však věděl, že tuto občanskou válku křižovali a korigovali kromě obyčejných lidí také kitsune, jejichž duchové se pásli na chaosu v současném stavu. Snaha Natsumezaků přilípnout se ke klanu, který měl největší vliv a šanci Japonsko sjednotit? Ne, to se jim nehodilo. Chtěli plameny války přiživovat ještě chvíli – a Asuga a její rodina jim stála v cestě. Ovšem… pakliže by se pro ně nedokázalo najít nějaké nové využití, kterým by dokázali rozdmýchat další jiskřičky chaosu a potenciálního sebezničení Hosokawů, k nimž Natsumezakové stále tolik lpěli, neb ti měli v této době největší vliv na současný šógunát. A to se jim nakonec podařilo: lapili krásnou, nevinnou Midori do své sítě a upevnili do jejího nitra lišku.
Tak se měla rodina Natsumezaka rozpadnout zevnitř. Pomalu ale jistě si kitsune uspořádala vlastní síť plánů, našeptávala Asuze i rodičům, a ti zase našeptávali dál Hosokawům, až začalo docházet k jistým podivuhodným událostem ve vztazích mezi Hosokawy a stolcem šóguna a v zemi vypukly další nepokoje, když se začínal objevovat fenomén zvaný gekokudžó – podřízení přemohli svého pána a přebírali kontrolu nad provinciemi tehdejšího Japonska. Asuze však nemohlo ujít, že její sestra nebyla tak úplně… ona. Všimla si jistých nuancí, které v ní vyvolaly podezření, že něco není v pořádku.
A bylo to v moment, kdy se ta její chytrá hlavička s jistou dávkou nevíry dostala k uvědomění, co se s její milovanou Midori nejspíše stalo, kdy se jí liška pokusila zbavit. Jejich cíli již posloužila… a drobná nehoda, která by postavila adoptovanou dceru Natsumezaka mimo hru by nebyla v této neklidné době podezřelá. Asuga vyvázla z této „potyčky“ jen o vlásek a to z jednoho prostého důvodu: v moment, kdy tělo její sestry vydechlo naposledy, duch kitsune využil Asuziny slabosti, zničujícího pocitu viny, sebenenávisti, všeho, co v sobě měla, a upnul se na ni. Tomu se stalo v roce 1493.
Několik následujících let prožilo Asuzino vědomí kdesi v pozadí, v mlze a vzduchoprázdnu. Když liška povolila pevné sevření nad její vlastní duší, bylo to jen proto, aby mohla Asuga vidět, co s jejím tělem a s jejími ambicemi dosáhla. Byl rok 1507 a kitsune se zrovna vracela z úspěšné vražedné mise: právě zabila Kacumotu Hosokawu, zástupce šóguna, muže, kterému v minulosti sloužila se svou rodinou a dopomáhala jeho cílům. Nyní? Nyní zjišťovala, že se stala figurkou klanu Óuči, kteří byli sice vázáni ke klanu Hosokawa, ale jak se zdálo, pracovali mnohem více ze stínů, než si mohla doposud myslet.
Postupná odhalení, čeho se dopustila v uplynulých čtrnácti letech, sežírala její nitro zevnitř. Každou chvíli, kterou strávila vědomá i nevědomá kdesi v koutku své mysli, každý záchvěv její bolesti a sebenenávisti – to vše kitsune zkonzumovala do posledního kousku. Poté, co zabila Midori a její tělo posedla liška, došlo v sídle Natsumezaků ke krvavému běsnění. Hlava rodiny i jeho choť i jejich nejmladší dcera, všichni brutálně zavražděni, i služebnictvo jen stěží uniklo šílenství té adoptované holky, toho zla, které si sami pozvali do domu. Takovou odpověď získala, když se vydala hledat do ulic fragmenty paměti, o které ji její kletba připravila. Nehodlala si nechat vzít ještě více, a tak dospěla k naprosto rozumnému závěru: dá lišce to, co si bude přát. Chaos.
Zběhla od klanu, který jí dal tuto moc, a sama začala konat ze stínů. Zaplétala drapérii intrik, využívala veškerých svých prostředků, aby se dostávala pod kůži vlivným mužům, jejichž osobnost dokázala bohatě posloužit jejím cílům. Chtěla pomstu. Óučiové ji připravili o rodinu jejíma vlastníma rukama – a za to museli zaplatit. Vlastně museli zaplatit všichni, i páni, kterým dříve slíbila svou věrnost. Koneckonců, i ti s ní chtěli skoncovat. A jen tohle „chtění“, jim hodlala Asuga vrátit v plné své síle. Pozorovala dění na politické scéně a pohybovala s muži v těchto kruzích jako se svými figurkami, až se zasloužila o to, že Hosokawy zradili jejich vazalové z klanu Mijoši, čímž se otevřela vrátka pro klan Óuči, jen aby jim jimi mohla Asuga praštit takovou, že druhou schytali o zeď. I pro ně připravila totiž také zradu: a to roku 1551, když si kolem prstu omotala jejich vazala Motonariho Móri, který se i s její pomocí později stal nejvlivnějším daimjó západního Japonska.
S tím mohla být se svou prací spokojena. A také, že byla, ovšem… zalíbila se jí moc, kterou díky kitsune měla. Zachutnal jí chaos. A připomněla si, jak kouzelné dokázalo být mít muž nad moci, co si mysleli, že se jí dostanou na kobylku, aniž by věděli, že celou dobu jen následovali kroky jejího vlastního plánu. A tak se Asuga angažovala ještě jednou v tomto neklidném období, to když byla jmenována Rada pěti starších, aby vládli Japonsku po roce 1598. Přišlo jí velice zábavné, jak málo stačilo k tomu, aby dokázala vyvolat pochyby ohledně loajality jednoho ze jmenovaných starších k vládnoucímu klanu Tojotomi – což ve finále vykrystalizovalo v další bitvu, tentokráte u Sekigahary.
To je ovšem jen střípek její nejzazší minulosti, která z Asugy učinila to, čím je dnes. V současnosti vzpomíná na tento kousek jako na jednu z největších podívaných, které mohla lidstvu a hlavně sobě a své lišce připravit. Od té doby však uběhlo spousty let, které strávila spíše na menších kouscích, ale dostatečně silných na to, aby svého ducha kitsune udržela spokojeného. Za ty stovky let poštvala proti sobě bezpočet sourozenců, donutila je zradit vlastní krev, přiměla milenky a milence k žárlivosti, rozvracela partnerství a přátelství, vrážela kůly do křehkých i těch nejpevnějších spojenectví, které se jí podařilo najít, stála u vzniku nejrůznějších konfliktů, to vše jen proto, aby se mohla v noci nepozorovaně uniknout a sledovat výsledek své mistrné práce jako film, k němuž si už jen stačí skočit pro popkorn.
Od roku 1493, kdy si kitsune uzurpovala její tělo pro sebe, se dokázala s liškou sžít natolik, že většinu času už ani netuší, kde jedna bytost začíná a druhá končí. A za všechny ty roky prošla Asuga desítkami zkoušek lidství a nelidství, až později nedokázala rozeznat, která z jejích částí měla na výsledek větší vliv. Která z jejích částí měla koho jakým způsobem ráda či nerada, které země měla ta či ona část v oblibě… Ani teď, když se pro tento „život“, jak ráda nazývá etapy několika dekád, které se rozhodne strávit na jednom místě, usadila v Kingsbridge, nedokáže říct, jaké dojmy jsou její a jaké patří kitsune. Jedno je však jasné: práce operátorky na call centru? Jakkoli humorné se to může zdát, jo, tam se lišce opravdu líbí. Tolik nerudných klientů, co jim tam volá, za jeden den! No řekněte, jaká kitsune by z toho neměla aspoň maličkou, malichernou radost?
- Asuga prozatím netíhne ani k jedné z frakcí, ač s některými z nich již přišla do kontaktu tím či oním způsobem. Jak pro Nefritové růže, tak pro Penumbru je ochotna udělat nějakou tu špinavou práci, pokud za ni dostane náležitou odměnu. - Navštívila nejrůznější místa a země, v některých se dokonce zdržela na „jeden život“, než se opět přesunula dál. To ji donutilo naučit se různým jazykům: kromě mateřské japonštiny a světové angličtiny ovládá také čínštinu, korejštinu, francouzštinu a němčinu. Nadále se učí i dalším jazykům, aby znala a dokázala použít alespoň základy. - Vlastní nemalý dům v Kjótu, do něhož se vždy po pár desítkách let vrací. Vybájila si kolem sebe a svého „sídla“ jistou historii, aby rozptýlila možné podezření ohledně jeho nestárnoucí majitelky. Vystřídala tak nemálo jmen, ač příjmení si vždy ponechala po dávné adoptivní rodině. - Tento dům je ale ve své podstatě jen její osobní galerií, muzeem jejího života. Ze svých cest a pobytů v zahraničí si vždy doveze nějaký ten suvenýr, který zde uchovává. Jelikož si všimla, že její paměť se pomalu zplošťuje a zbavuje zbytečných detailů, rozhodla se je uchovávat prostřednictvím deníků, dopisů a nejrůznějších drobností a předmětů. Kdo by měl kdy možnost vidět její sbírku, našel by zde věci staré stovky let, které pocházejí ještě z jejího dětství a dospívání: hračky, oblečení, drahý porcelán, dokonce i zbraně, s nimiž si taktéž osvojila schopnost boje za svůj nekrátký život. Nalezli byste zde i místnost, která slouží pouze k jedinému účelu: aby v ní ze stropu viselo přesně tisíc origami jeřábů. - A když už jsme u toho, Asuga posbírala nemálo zkušeností. Kromě některých bojových umění, která by se jí rozhodně mohla hodit, ji ale začalo velice bavit vaření a pečení. Za všechny ty roky se v něm dost zdokonalila a posbírala nejrůznější recepty ze všech koutů světa – být jejím hostem je tedy rozhodně něco. A možná bude ještě chvíli poté, pokud se liška rozhodla, jak skvělý nápad by to mohl být nebohému hostu do jídla cosi přisypat, aby to mělo ten správný říz. - Přestože je heterosexuální, pakliže by to mělo posloužit jejím cílům, svedla by i ženu. - Asuga znamená v japonštině „rychlá jako vítr“. Snad aby dostála svému jménu, je to právě rychlost, na kterou se Asuga spoléhá v boji, aby rozlítila svého soupeře jeho vlastní pomalostí, než využije nashromážděné síly, aby zasadila jedinou ránu, na které skutečně záleží.
Žádné komentáře:
Okomentovat