Děti noci, temnoty, nebezpečná stvoření, jež si mezi ostatními druhy vyžádaly respekt (čtěte strach) vlastní ukrutností. Najdou se i tací s dobrým srdcem, ovšem kletba, jež je stíhá, často sžírá jejich mysl stejně jako duši. Dávejte pozor, nikde nejste v bezpečí.
Upíři, Kitsune i Banshee přetrvávají mladí, zpravidla se stárnutí zastaví v moment, kdy přijmou svou nadpřirozenou náturu. V případě upírů a kitsune, jsou-li zničeni, promění se v popel.
Vzhledem k jejich dlouhověkosti, nejsou schopni zapamatovat si vše – jako žádné stvoření. Po jistém čase se jejich vzpomínky začnou vzdalovat, vědí, co se stalo, ale detaily už si vybaví jen zřídkakdy. Čas, po kterém začínají zapomínat je individuální, silnější jedinci jsou mnohem odolnější vůči tomuto jevu – jsou i legendy o tom, že je možné to zastavit. V tom případě se však může stát, že tíha všech vzpomínek stvoření zcela pohltí, zblázní se a povětšinou skončí tak, že se sám zabije.
Temnými bytostmi se může stát jakýkoliv člověk, tedy i ten darovaný, při proměně však dar ztrácí. Lovci v daném procesu nejčastěji umírají, avšak i oni se mohou vzácně stát jedním z prokletých – všechny ostatní rasy jsou vůči takové proměně odolné. Fu psi a Neka chrání duch, lykantropové po pozření většího množství upíři krve umírají.
Někteří tvrdí, že pochází z Transylvánie, všem těm historkám o Drákulovi raději věřte, kdoví, možná ještě pobíhá někde mezi námi. Zmínky už byly však kdysi dávno v Egyptě, a právě tam byli jacísi prapůvodní upíři stvořeni – ještě však ne zcela tak, jak je známe dnes. Po mnoha a mnoha stoletích se z nich stali méně krvežíznivá a mnohem elegantnější stvoření. Stále však nebezpečná. Povaha upíra záleží velmi od toho, jak je starý – mladší bývají mnohem mírnější, zatímco ti velmi staří jsou zvyklí na o něco nelítostnější přístup.
Živí se na krvi lidí a jiných kouzelných bytostí, a ač se někteří rozhodli stát se vegetariány (v poněkud obráceném slova smyslu,) a obrátili se na stravu čistě zvířecí, ne vždy při ní dokáží vydržet. Není tak chutná a rozhodně jim nedodává dostatek energie pro fungování.
Nejsladší a nejlákavější krví je krev jim drahého jedince. Jejich největším nepřítelem tedy rozhodně není svěcená voda či česnek, který na ně mimochodem mimo následného pachu z úst nemá žádný efekt, nýbrž vlastní kletba, s níž se bijí den co den. Jsou nebezpečni i sami sobě. Pokud však chcete zanechat na těle upíra nějaké trvalejší šrámy, použijte dubové dřevo, nejlépe za slunečního svitu, které je oslabuje. Naopak v noci si dávejte pozor, jelikož je jejich síla neomezována – a to především při novu.
Mezi jejich silné stránky patří vlastně síla jako taková, ale také rychlost, určitě jste to viděli ve filmech, vybavte si Stmívání bez všeho toho drama a třpytění. Nesmrtelní tedy rozhodně nejsou, můžete je zabít oddělením hlavy od těla či vyrváním srdce, pokud jde o velmi slabého upíra, může ho skolit i nějaké to století hladovění. Pokud však upíra nezabije nic zvenčí, může žít… no, v podstatě navěky. Regenerují se rychle a podobně, jako když useknete ještěrce ocas, po nějaké době jim i ruka doroste. No pěkný proces to rozhodně není.
A jak se takoví upír tvoří? Naštěstí je nenosí čápi, ani upíří slečny nemohou porodit, jelikož…no, v podstatě už jsou mrtvé. Upírem se stane člověk, který byl buďto prokletý Thaumaturgem, nebo se napil upíří krve, než zemřel – a poté se znovu probudil, jenomže tentokrát už jako po krvi lačnící bestie (ze začátku tak opravdu vypadají.)
| Schopnosti | Rychlost, rychlá regenerace, síla, bystřejší smysly, noční vidění |
| Slabiny | Lovci, slunce, dubové dřevo |
| Životnost | Neznámá |
Původ nalézá v japonském folkloru, ač je vícero vyložení její samotné entity. V našem případě jde o jakéhosi ducha, podlou lišku, jež posedne tělo bytosti. Nevydrží příliš dlouho bez hostitele, podobně jako parazit, živí se na jeho negativních emocích, ale také těch z okolí mířených na ně. Duch si většinou vybírá slabší jedince, to, jelikož od těch neočekává přílišný vzdor.
Duch lišky rád manipuluje s lidskou myslí, a pokud si toho není vědom, lehce propadne jakémusi šílenství. Lišky jsou přeci jen šprýmařky, ve skutečnosti se chtějí jen pobavit, proto činí trable a přináší trochu chaosu do životů jiných. Pokud kitsune zůstane v jednom těle dlouho, sžijí se, spojí se, stanou se jedním – vliv lišky poté už není natolik silný, především jelikož už sám ovlivnil povahu bytosti, jež posedl. Duch samotné lišky poté už jen propůjčuje jedinci své schopnosti, rychlá regenerace a rychlost jsou jakýmsi základem, ovšem ne pravou náplní skutečné síly, kterou duch lišky skrývá. Čím je starší, tím je mocnější a jeho schopnosti se liší od jedince, můžeme je však zúžit (a slovně velmi zjednodušit) na lepší schopnost boje a jakousi odolnost. Kitsune jsou bojovní duchové, jde jim o vlastní čest a zahanbení druhých, svým způsobem. Negativní energii proměňují na svou vlastní bojeschopnost, tudíž čím dopálenějšího máte protivníka, tím větší máte pravděpodobnost výhry.
Harmonie je však uklidňuje, minimálně onu bytost, duch kitsune je naopak rozlícen, a proto v klidovém prostředí bez hluku a dalších vjemů často prožívá jedinec muka – a to právě díky lišce, která se pře s jeho vlastní podstatou. Jsou to duchové velmi silní a pokud se vám přeci jen podaří jejich schránku, jíž propůjčují dlouhověkost (to potom záleží na samotné rovnováze, kterou mezi sebou mají, ovšem mohou dosahovat i přes pár staletí) přeci jen zabít, chraňte se dobře, jelikož jste nejspíše dalším, koho bude chtít duch lišky posednout. Pokud ne, zkrátka si najde jinou oběť v blízkosti – můžete je však chytit, k tomu jsou třeba začarované předměty velké odolnosti. Není možné je však zabít úplně, pokud tedy nejste lovec. Po zasažení lovce se duch lišky rozplyne a více nezjeví.
| Schopnosti | Rychlost, rychlá regenerace, síla, bystřejší smysly |
| Slabiny | Harmonie, lovci |
| Životnost | Neznámá |
Plačící či kvílející ženy, o nichž se mluví v irském i skotském folkloru, vždy jsou vykládány trochu jinak, mají různé podoby a ano, opravdu jde jen a pouze o ženy. Tato stvoření se rozmohla především v období válek, kdy dívky zaprodaly svou duši thaumaturgům věnujícím se černé magii, aby ochránili jejich milé ve válce. Magie však něco stojí, a právě zde byl výměnou za život jejich milých jejich vlastní. Byly proměněny v plačící víly, duchy, jež se toulaly po opuštěných lukách a horách a zvěstovaly smrt tam, kde se blížila, či už přišla. Samotné však nikomu neubližovaly, jelikož nechtěly.
Nyní už jsou o něco méně dramatické a o něco více krvelačné – tedy, jak se to vezme. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, každopádně nyní se v Banshee může proměnit téměř každá žena, která uzavře dohodu s čarodějem, jenž se věnuje černé magii, nebo si ho snad zprotiví – a to je ve skutečnosti mnohem pravděpodobnější. A kdo to tedy je? Stvoření ani živé, ani mrtvé, zkrátka prokleté. Potulují se někde na hranici a mají jak hmotnou, jak nehmotnou formu. Právě v tom vězí jejich kouzlo, mimo to však dokáží vycítit, když někdo poblíž má zemřít, či zemřel. Pokud jde o ty, které nejsou zahořklé a nechtějí konat zlo, často pomáhají při hledání obětí a ve vyšetřováních. V jiných případech jsou právě ony ty, které mohou něčí život zkrátka… vysát. Tyto oběti jsou často v pozici křiku, jelikož přesně takto je jim život vzat – křikem.
Slabin příliš nemají. Lovci je mohou donutit na čas se rozplynout, ale brzy se zase vrátí, stejně tak ale jejich schopnosti neplatí na lovce. Mohou tedy spolu soupeřit donekonečna, ovšem ani jeden nemůže druhému nijak ublížit. Banshee jsou už tak neživé, můžete je zbavit tělesné schránky, ovšem tehdy nadále existují v podobě ducha, který kvůli svému prokletí nemůže přestoupit na druhou stranu. Dají se uvěznit v očarovaných předmětech, ale ty zpravidla nosí špatné štěstí – a i v noci je zevnitř při tichu můžete slyšet kvílet. Nemůžete se jich tedy zbavit, ne zcela, můžete se proti nim obrnit kouzelnými předměty, ale opravdu, jsou to pouze žalostná stvoření žadonící o pochopení.
| Schopnosti | Vycítění smrti, smrtící křik, nehmotná forma |
| Slabiny | Lovci, mágové |
| Životnost | Nezničitelné |
Žádné komentáře:
Okomentovat