Mnozí je nazývají dlaky – vlkodlaky, kočkodlaky, kojotodlaky a spousta, spousta dalšího. Jedná se však zkráceně o druh lykantropů, všechna tato stvoření mají stejnou nemoc, ovšem s jiným genem a tím se odlišují. Mohou se měnit na různé šelmy, kočkovité i psovité, záleží potom právě na druhu. Zpravidla se setkáváme spíše se silnějšími protějšky zvířat, obě tváře musí být dostatečně silné, aby přežily přeměnu zpočátku krutou.
Původem jsou tyto bytosti až ze starověkého Egypta, avšak časem se rozseli do všech koutů světa. Základní charakteristikou, kterou všichni sdílí, je regenerace, větší síla a oproti lidem i rychlost, ačkoli upíra by nedohnali. Jsou to lidé, jež mají především schopnost přeměnit se do formy šelmy. Možností je více, my je rozdělujeme do tří podkategorií, které se vzájemně příliš…neuznávají. Mají mnoho rozdílů a jednoho od druhého často rozeznáte.
Mají také společnou slabinu a tou je stříbro, je pro ně toxické a při dlouhém vystavení jeho vlivu (především v kulkách, které používají lovci) smrtelné. Pokud se jim však nedostane do krve, je pouze nepříjemné.
Lykantrop může vzniknout jedním z dvou cest – buďto se tak narodí, nebo je pokousán a přeměněn, to je obvyklé u kočkovitých a psovitých, ovšem medvědovití se tomu snaží vyvarovat, jejich gen je navíc natolik silný, že se často na potomka přenese i bez oboustranného lykantropního genu rodičů.
Lykantropové většinou přestanou stárnout v moment, kdy jsou přeměněni, pokud už se jejich lidské tělo plně vyvinulo. Většinou se zastaví kolem třicátého věku a výše, ale může to být různé. Žijí potom ve svém mladém těle. V tom zůstávají po dlouhá léta a pokud se dožijí vysokého věku, zpravidla v posledních pár rocích života se promění ve svou zvířecí podobu, z níž už se nemohou vrátit zpět do lidské a často se odeberou do exilu, aby dožili svůj život.
Kočkovití dlaci se zdržují ve smečkách a sami většinou moc dlouho nepřežijí. Hierarchie je jednoduchá a volí si jasného vůdce – toho nejsilnějšího, jež je chrání a vede. Často se vyskytují tygři, lvi, pumy a podobné silné šelmy, naopak v případě, že je jedinec postižen v nižší přeměnu – tedy pouhou kočku apod., je na něj nahlíženo jako na méněcenného. Často bývá vyřazen ze společnosti a příliš se na něj nebere ohled, nikdo ho nebere vážně.
Lidé s přeměnou v kočkovité mají často alergii na čokoládu a nedělá jim dobře vepřové maso. Skutečnou slabinou je však vlčí mák, pozření jeho výtažku pro ně může být až smrtelný, pokud je v dostatečném množství.
Jejich přeměna je různá, záleží na samotném člověku, většinou se jejich přeměna odvíjí od toho. Menší jedinci se podobají obvyklým kočkovitým šelmám a naopak. V případě, že se mění na někoho z „podřadných,“ platí to stejné, co u psovitých.
| Schopnosti | Rychlost, rychlá regenerace, síla, bystřejší smysly, přeměna v kočkovitou šelmu |
| Slabiny | Stříbro, vlčí mák |
| Životnost | 100-120 let |
Jsou velmi samostatní a jen zřídkakdy se člení do skupin. Jsou to samotáři a je jim lépe jako jednotlivcům, dokud se nerozhodnou založit rodinu. Jsou velmi ochranářští, a zvláště mezi ostatními druhy je poznáte díky jejich svalnaté a vysoké stavbě těla. Jejich barva vlasů a posléze srsti v proměně se často shoduje. Na nikoho ve vlastním druhu neshlížejí, ač je pravda, že mnohdy bývají trochu povrchní, co se týče ostatních druhů lykantropů. Největší slabinou mimo stříbro je poté plicník lékařský, jeho požití je životu nebezpečné i v menším množství.
Bývají zpravidla o něco větší než obvyklí medvědi, ne však o moc. Stává se, že bývají i menší, ovšem ve vzácnějších případech a pohlíží se na ně jako na méně silné.
Za předpokladu, že oba rodiče jsou medvědovití lykantropové, není se při těhotenství čeho bát, pokud však gen nese jen jeden z rodičů, často se už v době od čtvrtého měsíce objevují komplikace. Porod poté bývá těžký a mnohdy musí být proveden císařským řezem – matka v některých případech může i zemřít, není to však pravidlem.
| Schopnosti | Rychlost, rychlá regenerace, síla, bystřejší smysly, přeměna v medvědovitého |
| Slabiny | Stříbro, plicník lékařský |
| Životnost | 110-130 let |
Psovití se opět zdržují ve smečkách, jejich leaderem je alfa a zbytek už se odvíjí od samotného nastavení a skupenství smečky. Většinou se jedná o vlky, tedy především, ti se považují za jakýsi prapůvod všech lykantropů (a svým způsobem je v tom určitá pravda,) a proto mají pocit, že by k nim měli vzhlížet a respektovat je. Opět, pokud přijde na proměnu, pouzí psi nebývají bráni vážně, záleží potom na uspořádání smečky jako takové, zda je přijme, či zapudí. Smečky s více rodinnými tendencemi je však často přijímají a starají se o ně jako o své slabší články – v jiných případech jsou i hlášení o smečkách, jež podobné jedince zbavovaly života. Jejich slabinou je oměj, už jeho přítomnost v nich vyvolává alergické reakce.
V případě šelmovitých přeměn může jejich velikost lehce přesahovat obvyklou velikost zvířat, pokud jde však o pouhopouhé psi, bývají povětšinou právě takové velikosti, jako ti, které uvidíme na ulici (a kdoví, možná, že ten toulavý pes je ve skutečnosti lykantrop.)
| Schopnosti | Rychlost, rychlá regenerace, síla, bystřejší smysly, přeměna v psovitou šelmu |
| Slabiny | Stříbro, oměj |
| Životnost | 100-120 let |
Žádné komentáře:
Okomentovat