Obyčejný člověk, jenž není obdařen jiskrou nadpřirozena, by v Kingsbridge neměl co dělat. Proto i lidé slepě věřící ve svou nicotnost oplývají zvláštními dary. Mnohdy se neprojeví dlouho, ne pokud nejsou ve styku s jinými kouzelnými bytostmi, nebo je na to jejich rodina neupozorní. Jejich jiskra dřímá, v mnoha případech se probudí až s příchodem právě do města – pokud by totiž byli zcela obyčejnými lidmi, brány by jim zůstaly zavřeny.
Je možné, aby byli proměněni v jiné rasy – obvyklí darovaní lidé, kromě lovců, se mohou stát čímkoliv, při proměně však svůj dar nadobro ztrácí, jelikož jimi oplývá pouze člověk. U lovců je to takřka nemožné, pokud pozřou větší množství upíří krve, v drtivé většině případů uhynou, lykantropii jsou do jisté míry také odolní. Jen ve vzácných případech a s velkým množstvím štěstí mohou byt proměněni, to se poté stávají mnohem slabšími a v důsledku se mnohdy rozhodnou skoncovat s vlastním životem.
O médiích má společnost jako taková docela dobrý přehled – jejich existence sahá až k starověkům Delfám a dále. Pojem médium se mnohdy překrývá s takovými jako je věštec či orákulum, a povětšinou lze také hovořit o tomtéž. V moderní době se však jejich počet dosti zúžil, ačkoliv byli v minulost již tak sporadičtí, a poděkovat můžeme zejména moderním vědám a mylným diagnózám, které nadpřirozené jevy pokládají za jevy psychické.
Čím jsou tedy média natolik výjimečná? Oněch vlastností je v podstatě rovnou několik. Každé médium, bez ohledu na stáří či zkušenost, dokáže tím či oním způsobem komunikovat s dušemi, a to nejen s lidskými nebo nedávno uhynulými. Začíná to šepoty, později vidí záblesky, nejasné obrysy. Tyto počitky začínají přibývat na intenzitě, dokud se médium „neprobudí“ – tedy konečně neprozře za závoj lidem běžné reality. Od té chvíle zřetelně vidí duše, které se rozhodly zhmotnit, jsou schopni s nimi interagovat, promlouvat k nim a žádat je o pomoc. Tyto duše mohou být i zvířecí, ačkoliv je zapotřebí u nich být ostražitý. Na rozdíl od lidí jsou totiž média mostem mezi světem živých a mrtvých, a mohou tak čelit ohrožení z obou stran.
Pokud médium naváže s některými dušemi dosti silné pouto, je schopno je samo krátkodobě zhmotnit – tím se například ubránit. Média jsou mnohdy věštci, popřípadě nabízí jisté ezoterické služby jako vyvolávání předků a podobně.
Schopnost vidět za obvyklé dění si však vyžádala svou cenu, tou je nejčastěji zdravý rozum médií. Pocity šílenství u nich nejsou atypické, povětšinou se tedy jedná od odpadlíky, kteří se společnosti straní. V dnešní době mnozí užívají nejedny léky, které jim pohled do světa duší rozostřují, v naději, že mohou žít běžné životy.
Nikdo vlastně ani neví, jak dlouho mezi námi existují, snad již od samého počátku lidské existence. Jejich darem, a zároveň tedy prokletím, je základní lidská vlastnost – čistá empatie. Empatici jsou mistři emocí, a v tomto případě nejenom lidských.
Jedním pouhým dotykem se dokáží dostat do čirého nitra osoby a sdílet s ní prožívání na nepředstavitelné úrovni. V takových případech se do ostatních nevciťují, ale doslova se jimi stávají. Jedním dotykem kdejakého předmětu mohou určit jeho majitele, účel a případně i stáří či cenu, a emoce lidí vyčtou i z letmého pohledu. Někteří empatici, kteří si svých schopností jsou vědomi a trénují s nimi, dospěli k tomu, že ostatním nálady svévolně mění a přenášejí na další osoby. Ti, kteří svůj dar dotáhli až do extrémů, mohou v dalších zesílit emoce na takovou úroveň, že ve svém okolí dočasně vyvolají šílenství. Vše je ovšem omezené, a takové činy si pokaždé vyžádají i kousek rozumu samotného uživatele, který tyto emoce sdílí s dalšími.
Někteří empatici se před světem chrání tak, že se zdržují dále od přelidněných prostorů, nosí rukavice a cokoliv jiného, co by omezilo přímý dotyk, a snaží se pracovat na vlastním prožívání. Ti další ovšem mohou svých schopností zneužívat, popřípadě se najdou i tací, co v podobě terapeutů a podobných povolání pomáhají ostatním.
Vzdálení příbuzní médií, dá se říci, dokáží totiž taktéž komunikovat s dušemi – v tomto případě s dušemi jednotlivých míst a předmětů. Každá ulice má jinou, dosti zvláštní atmosféru; každá budova je ve své podstatě osobitá, a ti s ostřejšími smysly než ostatní dokáží vycítit, že pod vrstvou betonu a dřeva se zde nachází i něco neuchopitelného. Tato podstata je to, s čím dokáží retrokognici komunikovat.
Mladší retrokognici své schopnosti neumí ovládat, na blízká místa se dokáží napojit, aniž by to vlastně chtěli, a může to mnohdy skončit tak, že při běžné procházce párkrát mrknou a octnou se v devatenáctém století. Nemusí se tedy bát, ve skutečnosti časem necestovali – pouze se spojili s duší místa a bylo jim povoleno nahlédnout do její historie. Mohou tak prozkoumávat vše, co se zde odehrálo, avšak s ničím interagovat nemohou, a z pohledu ostatních osob jako by se nic vlastně nedělo. Pokud se snaží záměrně nahlédnout do historie jiných, jim cizích míst, musí zde pobývat nějakou chvíli. Ti zkušenější poté ani ne, zároveň se mohou třeba spojit s dalšími lidmi a vrátit se do chvil, kdy byli sami přítomni – což se hodí pro vyšetřování či obnovení vzpomínek. Ti, co už své schopnosti naprosto vypilovali, mohou nahlížet do vzpomínek samotných lidí, byť je to vyčerpávající pro obě strany.
Retrokognici chápou, jaký potenciál a vliv mají lidi na lokace, a z toho povětšinou pramení jejich zájem o historii, jelikož ji mnohdy sami mohou zažít. Co tím však ztrácí, je přehled o realitě. Jsou zasnění, stěží dokáží vnímat realitu, a pokud zcela propadnou svým schopnostem a neovládnou je, mohou se ztratit v minulosti, aniž by se někdy vrátili zpět. Ti zkušení se potom obrací k dalším lidem a snaží se jim pomoct jako vyšetřovatelé, terapeuti a podobně. Pokud se však empatik dotkne čehokoliv, co v sobě dříve uchovávalo silné emoce, kupříkladu lidské mrtvoly či jakýchkoliv zapomenutých cenností, vycítí pouhou, prachsprostou prázdnotu – a ta na jejich myslích dokáže zanechat nejeden šrám.
V případech, kdy bytosti lidem cizí začnou škodit svému okolí, a v daném procesu ohrožovat i všechny ostatní zahalené druhy, se objevují lovci. Vznikli jako lidská reakce na hrozbu, a mnozí z nich ani neví, že v sobě mají geny lovce do chvíle, než se objeví v přímém ohrožení nadpřirozena. Různé lovecké klany mají sáhodlouhé historie a hlásí se ke všemožným kulturám a jejím zvykům, tudíž je de facto nemožné najít pevný bod v historii, kdy se odlišili od běžných lidí.
Co vás může prvně na lovcích zarazit, je jejich síla a výdrž. V případech, že lovci vyrůstali v běžných rodinách, se tak často stávají špičkovými sportovci, atlety, vojáky – je z toho tedy jasné, že u nich existuje instinkt využít svých predispozic. Takové nutkání, chcete-li. Mimoto mají mnohem bystřejší smysly než kdejaký člověk, to zejména v případě, že se jedná o nějakou nadpřirozenou rasu, které dokáží v mnohých případech doslova stopovat. Čemu jsou dále odolní? Jsou přirozenými repelenty magie, a i pouhým dotykem umí lehčí kouzla a zaklínadla zcela rozpustit, jejich krev je pro upíry zcela jedovatá a v případě, že zabijí kitsune nebo podobné bytosti, se jejich duch definitivně rozplyne – pokud je tedy chcete zabít, budete muset využít pouze čirou sílu. Jejich největší slabinou jsou oni samotní, lovci se často odkloní od morálního kodexu, aby pracovali pro toho s největší sumou peněz, zároveň jsou zcela bezbranní vůči empatikům.
Lovci se často seskupují do klanů, jež se často nazývají kohorty, a zasahují do dění v případě, že se naskytne nebezpečí ostatních druhů a zkorumpovaných lovců.
Žádné komentáře:
Okomentovat