Ne všechny rasy mohou plodit potomky, a to z mnoha důvodů. Zaprvé, někteří jsou prostě a jednoduše v podstatě mrtví, takže buďme rádi, že můžou sami chodit, natož ještě přinášet do světa nové? Raději ne. Neživí zkrátka děti mít nemohou. V případě kitsune při porodu duch lišky přestoupí z matky, která umírá, na dítě, které je automaticky relativně lidské. Obdobně na tom jsou i Fu psi a Neko, jejichž duch se po smrti jedince nejčastěji přesouvá do těla přímého potomka téhož pohlaví, vzácně někoho jim blízkého.
Pokud jde o lykantropy, mohou se množit, ovšem medvědovití vždy porodí medvědovitého – výjimka potvrzuje pravidlo, ovšem prozatím se tomu vyhneme.
Ti, kteří se množit mohou, jsou uvedeni níže a k nim i výsledky jejich „těžké práce.“.
Nejedná se o nic složitého, lykantrop, jež se zkříží s člověkem, má šanci na lykantropní dítě, to však v mnoha případech nemá onen gen natolik silný, proto není schopno přeměnit se plně. Mohou se objevovat některé charakteristické rysy, vystrčí drápy, tesáky, zbarví se mu oči a v některých případech se objeví i uši. Jako malí to neumí ovládat, a tak občas můžete vidět dítko chodící s kočičíma ušima – nejde o kostým. Jsou o něco slabší, ale v podstatě na ně platí to stejné, co na jejich lykantropní rodiče.
V tomto případě je gen lykantropa a lovce zkřížen v cosi mnohem nebezpečnějšího. Síla šelmy se mísí se silou lovce a jejich potomek je mnohem silnější, než běžný lykan či lovec, jeden by řekl, že je téměř nedotknutelný – ovšem naštěstí pro všechny, toto spojení často nekončí zdárně a děti se rodí spíše mrtvé, zda vůbec. Stejně jak jsou však mnohem silnější než zvyklý lykantrop, i jejich slabiny jsou mnohem intenzivnější. Stříbro, jež pronikne do krve, rychle otráví celý systém, v mnoha případech ani není čas na záchranu.
V případě, že běžný, magií nedotčený člověk (a všechny jeho typy kromě lovce) zplodí potomka s mágem, vzniká jakýsi magický hybrid. Ten, neboť zcela nemá predispozice k magii, může čarovat pouze do jisté míry, avšak v daleko silnější intenzitě než obvyklí čarodějové. V případě, že je jeden z rodičů elementalista, může potomek užívat více než jeden element, byť jej nikdy zplna neovládne, přičemž nikdy nedojde k živlům jako je elektřina nebo chlad. Míšenci thaumaturga či iluzionisty jsou na tom obdobně – ne všechna kouzla se jim podaří tak, jak by chtěli, a nevědomky dokáží způsobit celé katastrofy. Ke konání rituálů potřebují mnohem méně krve a svou iluzí dokáží oklamat i ostatní magické bytosti – proto se stali terčem všemožných skupin, které tyto schopnosti chtějí dostat pod kontrolu. Smutnou pravdou je, že tyto schopnosti jsou neovládnutelné.
Potomek čaroděje a lovce je živým oxymóronem, a mnohdy i překvapením, že je vůbec naživu. Tyto osoby žádné predispozice k magii nemají, nemohou vůbec čarovat, ač po tom mnozí touží, a zároveň ani plně neovládají odolnosti lovců. Zato přitahují všechno nadpřirozeného v okolí, a toto nadpřirozeno mnohdy zesilují. Jejich krev má pro thaumaturgy a upíry nesmírnou hodnotu, jelikož zesiluje jakoukoliv magii a nasytí mnohem více než ta běžných lidí.
Jsou zde tři možné scénáře, se kterými můžete počítat. Zaprvé, narodí se vám o něco slabší verze lykantropa, díky genu čaroděje jsou však schopni proměnit se do podoby zvířete zcela, ač bývají menší, jejich zbarvení také nebývají zvyklá, ale světlejší, chromová. Je to vlastně vítaný výsledek, děťátko je celé po rodiči a žádné větší komplikace mimo ono zbarvení se neobjevují. Podobně je tomu i v druhém případě, kdy se narodí čarodějný potomek. Podědí část magie po svém rodiči a ačkoli je slabší, nejsou s ním velké potíže. Často tíhne více k přírodě a zvířata daného druhu (psovité či kočkovité) ho mají v oblibě.
Třetí případ už je něco jiného, zde se lykantrop a čaroděj opravdu zkříží v pravém slova smyslu a vznikne jakýsi kouzelný lykantrop. Zde je komplikací mnoho, zaprvé, jejich přeměna je mnohdy zezačátku mnohem bolestnější, jelikož se svým zvířecím genem nejsou natolik v souladu. Po přeměně je jejich srst vlastně všemožně barevná, na škále od bílé přes limetkovou až po kdoví jakou, co si jen fantazie představí. Splynout s ostatními tedy není jednoduché. Kouzla jim mnohdy příliš nejdou a často se vymykají kontrole, ovšem pokud si je osvojí, mohou být stejně silní jako jejich rodiče, to trvá ovšem spousty let a není to jednoduché.
Mimo to čelí vlastnímu rozpolcení a často nevědí, kým vlastně jsou. Měli by být ve stabilnějším prostředí a obklopeni lidmi, kteří je neodsuzují, jelikož sami příliš netuší, čím vlastně jsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat